Školní výlet 4.C

I letos jsme se se třídou rozhodli nesedět pořád jen v lavicích a vyrazit na školní výlet. Tentokrát jsme si vybrali Lucký vrch a jeho okolí.

O zábavu jsme měli postaráno hned první den, a to "díky" zrušenému vlaku (jak často hoří vlaku lokomotiva?). Náhradní spoj samozřejmě nedbal na to, že potřebujeme stihnout další vlak, a tak jsme na hodinu a půl zakotvili na nádraží ve Svitavách. Odpolední program zrušený, oběd v nedohlednu a venku pořádný slejvák. Už to vypadalo, že máme výlet zkažený. Ostatní zážitky nám však vše vynahradily.

Ještě tentýž den jsme se vydali na procházku k Lukasově zpívající lípě a usínání ozvláštnili hlídáním svého kouzelného tvora – kdo usne jako poslední, vyhrává. V noci jsme si s paní asistentkou udělaly z dětí trochu srandu – už vám někdy někdo uprostřed noci pouštěl neskutečně pomalé video, jak se kreslí meloun? A chtěli po vás pak ráno před snídaní, ať ho přesně podle videa nakreslíte? Někteří si ani nepamatovali, že byli vzhůru.

Další den nás dopoledne čekalo překvapení. Přijel za námi na návštěvu účastník Survivor Česko – Enrique. Popovídal nám o tom, jak to na ostrově chodí, které disciplíny musel překonat, jaké to je hladovět nebo co musí člověk zvládnout, aby ho do takové soutěže přijali. Odpoledne na nás čekal program v myslivecké klubovně (Viděli jste někdy právě střeleného srnce? Fuj!), kde jsme prožili hodinu Bylinkářství – se zavázanýma očima mnozí ochutnali vypěstované plodiny, o kterých občas ani neslyšeli. Po tomto chuťovém zážitku nás přivítali v hasičárně a nakonec jsme zamířili prohlédnout si neobvyklého domácího mazlíčka - klokana. Večer jsme strávili hodinou Přeměňováním (malování na obličej, tetování) a různými hrami, při kterých se červenali i ti nejodvážnější.

Čtvrtek byl doslova pekelný – návštěva v Čertovině byla pro všechny asi nejlepším zážitkem. Aby také ne, když paní učitelku mučili nebo vážili na váze hříchů. Místo oběda hranolky s kofolou, místo znalostí po vás čertice chce zlobení a hříchy, komu by se to nelíbilo? Večer jsme zakončili vlastním peklem – táborákem.

Poslední den jsme strávili v Poličce – muzeum her, vesnička Bohuslava Martinů (pro některé bylo 200 schodů opravdu hodně), výhled z hradeb a městského opevnění nebo výlet do středověku, kde si mohli žáci vyzkoušet dobové oblečení, pánové dokonce brnění.

Cesta zpátky už naštěstí proběhla v pořádku a všichni jsme se ve zdraví vrátili do Brna.

24. 5. 2022 | Mgr. Kateřina Opělová